Ájurvédská rovnováha a jak o ni pečovat
Při bližším zkoumání termínu preventivní péče se ukazuje rozdíl mezi obecnější „prevencí“ a „preventivní péčí“. Podle občanského zákoníku je péče o zdraví definována jako úkon zahrnující prohlídku, radu nebo služby vedené odborníkem. Dle dalších oficiálních zdrojů se preventivní péče obvykle vztahuje primárně ke zdravotnické péči. Zatímco prevence je chápána jako širší pojem zahrnující i sebepéči a životní styl. Z toho vyplývá rozdělení:
· Preventivní péče: aktivity vedené zdravotnickými profesionály s cílem předcházet nemoci
· Prevence: širší pojem zahrnující jak preventivní péči, tak sebepéči a úpravy životního stylu
Ačkoliv z etymologického hlediska by spojení „preventivní péče“ mohlo zahrnovat i sebepéči, neboť slovo ‚péče‘ samo o sobě neimplikuje nutně profesionální intervenci a může označovat i péči, kterou člověk věnuje sám sobě. Stejně tak ze slova ‚preventivní‘, které označuje předcházení něčemu (v tomto případě nemoci), nevyplývá, že by tato péče měla být poskytována výlučně zdravotnickým profesionálem.
Preventivní aspekt v ájurvédě
V ájurvédě je na prevenci (označovanou jako „svasthavṛtta„) kladen silný důraz. Preventivní přístup vychází z pochopení vlastní konstituce (dóša prakrti), přírodních cyklů a sil, které prostřednictvím svých vlastností působí na naše tělo a mysl. Základem prevence je včasné, vhodné a přiměřené reagování na známky nerovnováhy dříve, než se rozvine v nemoc.
Zajímavým rysem ájurvédy je, že hranice mezi sebepéčí a profesionální péčí není striktně dána. Stejné principy a postupy se používají jak při domácí sebepéči, tak je může při své práci zvolit ájurvédský profesionál. Rozdíl spočívá především v míře odbornosti, intenzitě aplikace a přesnějším diagnostickém zaměření, kterými disponuje vyškolený konzultant.
Preventivní sebepéče v ájurvédě
Preventivní sebepéče v ájurvédě je založena na konceptu „svasthavṛtta„, což lze přeložit jako umění udržovat se dlouhodobě zdravým pomocí vědomých aktivit, postupů a způsobů chování. Zahrnuje dodržování rozmanitých doktrín ájurvédy, jako jsou denní (dinacharya) a sezónní (ritucharya) rutinní postupy, vyvážené stravování podle konstituce, pravidelné očistné praktiky, meditaci, jógu, správné spánkové návyky a životní styl (např. abhyanga – olejová masáž).
Vhodným prováděním těchto praktik lze efektivně udržovat psychofyziologickou rovnováhu, v ájurvédské terminologii rovnováhu dóš (váta, pitta, kapha). Cílem sebepéče je tedy udržet přirozenou harmonii těla a mysli, posilovat ojas (životní sílu) a předcházet nerovnováze, která by mohla vést k nemoci.
Péče ájurvédským konzultantem (profesionálem)
Péče poskytovaná ájurvédským konzultantem zahrnuje komplexní diagnostiku individuální konstituce (prakrti) a současného stavu nerovnováhy (vikrti) prostřednictvím tradičních diagnostických metod jako je pulzní diagnostika (nádí paríkša), vyšetření jazyka (jihva paríkša), vyšetření očí (drk paríkša) a dalších. Na základě této diagnostiky ájurvédský profesionál navrhuje individualizovaný plán péče, který může zahrnovat úpravu stravy nebo režimu, bylinné preparáty, očistné a terapeutické procedury. Profesionální péče se zaměřuje jak na odstranění aktuální nerovnováhy, tak na posílení celkové vitality a navrácení přirozené harmonie mezi dóšami, čímž podporuje dlouhodobou prevenci nemocí a omlazení organismu.
Je důležité poznamenat, že v ájurvédském pojetí neexistuje ostrá hranice mezi prevencí a léčbou. Tytéž principy, postupy a substance, které slouží k udržování zdraví, mohou být používány i k obnově rovnováhy při nemoci. Rozdíl je primárně v intenzitě aplikace a načasování intervence – prevence působí jemněji a dlouhodobě, zatímco léčba intenzivněji a cíleně.
Zdroj: zápisky ze studia AG, vlastní pochopení
https://www.nzip.cz/modul/prevence-zdravy-zivotni-styl
https://www.wisdomlib.org/definition/svasthavritta