Ájurvédská defnice zdraví: kritická analýza
Definice zdraví zásadně formují medicínské přístupy i cíle zdravotní péče. Zatímco Světová zdravotnická organizace (WHO) ustanovila v roce 1948 definici zdraví využívanou v moderní biomedicíně, tradiční systémy jako ájurvéda nabízejí rámec založený na tisícileté tradici a praktické zkušenosti.
Tato studie porovnává pojetí zdraví podle WHO a ájurvédský koncept svāstha, analyzuje jejich klíčové charakteristiky, přednosti i omezení, a zkoumá možnosti vzájemného obohacení těchto přístupů v kontextu současného globálního diskurzu o zdraví.
Definice WHO
WHO definuje zdraví jako „stav úplné fyzické, duševní a sociální pohody, a nikoli pouze nepřítomnost nemoci či vady.“ Definovat zdraví jako „pohodu“ může být vnímáno jako logický kruh – vysvětluje jeden široký pojem jiným termínem bez jasných parametrů. Z tohoto pohledu WHO definice určuje spíše aspirační rámec než popisný a prakticky využitelný koncept.
Implikace a vývoj
Omezení definice WHO vedla k vývoji pojetí zdraví zdůrazňujících:
- Odolnost a adaptabilitu
- Funkční kapacitu
- Přístupy zaměřené na člověka
- Kontextuální citlivost
Zajímavé je, že ájurvédské koncepty – navzdory své starobylosti – odpovídají těmto moderním vývojovým trendům díky důrazu na rovnováhu, prevenci, individualizaci a chápání zdraví jako dynamického procesu.
Efektivnější syntéza by zachovala přístup WHO založený na právech a současně by začlenila ájurvédský důraz na rovnováhu, prevenci a individuální variabilitu – přičemž by zdraví nepojímala jako absolutní stav, ale jako schopnost udržovat rovnováhu napříč mnoha dimenzemi pohody.
Ájurvédské definice zdraví
Sušrutova definice zdraví
Klasický text Sušruta samhita definuje zdraví (svāstha) takto:
„svasthasyā svāsthya rakṣaṇaṃ āturasya vikāra praśamanaṃ ca“
V překladu: „Zdraví je ochrana rovnováhy u zdravého člověka a odstranění obtíží (poruch) u nemocného.“
Čarakova definice zdraví
Další klíčový text, Čaraka samhita, rozšiřuje tuto definici zdraví:
„samadoṣa samāgniśca samadhātu malakriya prasanna ātma indriya mahā svāstha iti abhidhiyate“
Což znamená: „Člověk, jehož dóši (biologické principy) jsou v rovnováze (samadoṣa), jehož agni (trávicí oheň) je vyvážené (samāgni), jehož tkáně (dhātu) a vylučovací procesy (mala) fungují normálně (samadhātumalakriya) a jehož duše, smysly a mysl jsou naplněny blahem, se nazývá zdravým (svāstha).“
Znaky zdraví (ārogya liṅgāni) popisuje následující text, který pravděpodobně pochází z Aštanga hrdaya
„annābhilāṣo muktauṣya paripākaḥ sukhena ca svaṣṭaviṣmūtravātatvaṃ śarīrasya ca lāghavam suprasannendriyatvaṃ ca sukhasvapraprabodhanam balavarṇāyuṣāṃ lābhaḥ saumanasyaṃ samāhitā vidyādārogyaliṅgāni viparīte viparyayam“
Touha po jídle, bezproblémové vylučování a snadné trávení s pocitem pohody, řádné vylučování stolice, moči a plynů, lehkost těla, jasné a čisté smysly, příjemný spánek a snadné probouzení, dostatek síly, zdravá barva pleti a vitalita, spokojená mysl a duševní vyrovnanost – toto jsou znaky zdraví. V opačném případě nastává nemoc.
Z uvedených definic lze odvodit, že zdraví podpírají tři pilíře:
- Fyzická rovnováha – vyvážené dóši (váta, pitta, kapha), optimální fungování agni (metabolický oheň), správná tvorba tkání (dhátu) a efektivní vylučování odpadních látek (mala).
- Duševní rovnováha – jasná mysl, zdravé emoce, schopnost adaptace na změny a stres.
- Duchovní naplnění – spojení s vlastním vyšším Já, životním smyslem a vědomé rozhodování v souladu s vlastními hodnotami.
Skutečné zdraví je podle ájurvédy dynamická rovnováha všech těchto složek, nikoli statický stav.
Potenciální nedostatky ájurvédských definic zdraví
Ájurvédské definice pracují s koncepty, jako jsou „rovnováha dóš„, „síla agni“ nebo „blaho duše“, které jsou obtížně měřitelné a kvantifikovatelné objektivními metodami. Na rozdíl od standardizovaných biomarkerů používaných v moderní medicíně (krevní tlak, hladina cholesterolu, množství leukocytů apod.) nelze tyto parametry snadno a jednoznačně změřit, což komplikuje objektivní hodnocení zdravotního stavu i srovnávání efektivity léčebných postupů.
Pojmy jako duše (átma) nebo blaho (sukha) obsahují metafyzické koncepty, které překračují hranice empirického pozorování. Tato spirituální dimenze může vést k obtížím při integraci s biomedicínským modelem, bývá často odmítána vědeckou komunitou a může způsobovat komunikační bariéry s lidmi, kteří nejsou obeznámeni s těmito hlubšími filosofickými a duchovními koncepty.
Klíčové rozdíly
Zatímco západní definice zdraví stanovuje absolutní a obtížně dosažitelný ideál „stav úplné pohody“ zaměřený na nepřítomnost nemoci, ájurvéda chápe zdraví jako dynamickou rovnováhu tělesných principů (dóš, agni, dhátu), která je individualizovaná podle osobní konstituce každého člověka, zdůrazňuje adaptabilitu, prevenci a praktické návody, jak dosahovat rovnováhy. Ájurvédský přístup tak nabízí flexibilnější a praktičtější rámec, který vnímá zdraví jako kontinuální proces udržování harmonie mezi fyzickými, mentálními a duchovními aspekty života.
Závěr – integrace systémů
Porovnání obou přístupů k definici zdraví dle WHO a ájurvédského konceptu odhaluje komplementární perspektivy, jejichž integrace by mohla prospět oběma systémům. Optimální syntéza by mohla zachovat holistický ideál WHO, současně jej obohatit o ájurvédské principy adaptability, individuálního přístupu a rovnováhy. Sloučený model by mohl nejen překonat nedostatky obou systémů, ale také vzájemně obohatit oba přístupy – poskytnout WHO definici větší praktickou využitelnost a ájurvédskému pohledu širší mezinárodní uznání a aplikovatelnost. Rovněž by mohl vytvořit praktický rámec pro zdravotní péči, který by respektoval univerzální hodnoty i individuální jedinečnost, a chápal by zdraví jako dynamický proces spíše než statický stav.
Zdroj: zápisky ze studia AG, vlastní pochopení
https://www.wisdomlib.org/
https://www.who.int/about/governance/constitutionhttps://www.ijhsr.org/IJHSR_Vol.9_Issue.8_Aug2019/64.pdf