Když se strach snoubí s citlivostí

Negativní hodnocení druhých lidí, zejména blízkých, dokáže doslova otrávit pramen tvůrčí síly. Jejich kritický názor roztočí kolotoč pochybností do obrátek, které odstředivou silou odmrští všechny další plány a nápady mimo dosah. Hutný strach z dalšího podobného hodnocení ji pevně svírá v nehybnosti. Nečinností si přece nevyslouží jemné odsouzení, ani ostré pohrdání či despekt.

Zanechala za sebou mnoho nedokončených projektů. Některé své nejzajímavější nápady opustila pod tíhou posměchu dřív, než je zkusila realizovat. Nejbolestivější byly ty momenty, v nichž její vítězství zhořkla, protože někdo, koho si vážila, jejím úsilím a snahou opovrhoval. Jakoby jí vyrazil dech právě ve chvíli, kdy se chystala svobodně nadechnout.

S pokorou zkoušela přijímat pohrdání druhých, praktikovala nevšímavost i radikální vymezení se. Až postupně pochopila, že to není životní lekce, kterou musí zvládnout. Úlevu nakonec přineslo soustavné dotazování se sama sebe: Čím vlastně pohrdám? Čeho si naopak hluboce vážím? Jaké své sny potřebuji naplnit? Odkud pramení má odvaha?

Zjistila, že po respektu a laskavosti přátel přestává toužit, čím souladněji žije s vlastním nitrem. Že slova druhých odpovídají jejich naladění a jí se netýkají. Že nasloucháním vlastnímu vnitřnímu hlasu ten vnější nad ní ztratí moc.

Závěr – Síla vlastní cesty

Praktikuje to, čemu říká “posvátná umíněnost”. Své volby neopouští vlivem nesouhlasu, ale právě jemu navzdory v nich vytrvává. Vědomí, že zůstává věrná sobě, jí dává sílu čelit pohrdání. A s každou další zkušeností je silnější.

A možná právě pro to, že je její cesta tak odlišná od cest ostatních, je tím cennější. A pokud tomu tak není… Je jedinečná už jen tím, že je její vlastní.