Publikováno: 5. 9. 2026 · Naposledy aktualizováno: 5. 9. 2026
Na stránce „Regulace komplementární medicíny“ vysvětluji, jak je v České republice právně ošetřená – přesněji neošetřená – praxe komplementární medicíny, jako je ájurvéda, a co to pro vás jako klienty znamená při výběru terapeuta.
Právo zvolit si přístup k péči o vlastní zdraví je v Česku ústavně zaručeno (Právo komplementární a alternativní medicíny, 2020).
Podle recenzované studie o využívání komplementární medicíny v české populaci (Pokladníková, et al., 2016, Forschende Komplementärmedizin), provedené na reprezentativním vzorku dotázaných, uvedlo přes tři čtvrtiny respondentů (76%), že v posledních 30 dnech použili některou z metod komplementární medicíny – přesto pro obor jako celek neexistuje zastřešující zákon, který by ho reguloval.1
Definice komplementární medicíny
Komplementární medicína je soubor terapeutických přístupů, které doplňují konvenční lékařskou péči, nikoliv ji nahrazují. Klient zůstává v péči svého lékaře a komplementární terapie – jako je ajurvéda – využívá jako podporu: pro udržení rovnováhy, prevenci a zvýšení celkové kvality života. Obě formy péče tak působí souběžně a vzájemně se doplňují.
Pracuji jako komplementární ájurvédská terapeutka, což znamená, že moje práce doplňuje, nikoliv nahrazuje péči vašeho lékaře. Ájurvéda je jeden z nejstarších ucelených léčebných systémů na světě, který pracuje s tělem, myslí a životním stylem jako s propojeným celkem. Ve své praxi vycházím z jejích tradičních principů – práce s konstitucí (dóšami), stravou, rytmem dne a doteky – abych podpořila vaši rovnováhu, celkovou vitalitu a pomohla vám s prevencí. Ájurvédská terapie nediagnostikuje ani neléčí nemoci v medicínském slova smyslu; je to podpůrná péče, kterou je možné bezpečně kombinovat s konvenční medicínou, a která funguje nejlépe právě v souběhu s ní, nikoliv místo ní.
Alternativní medicína naproti tomu konvenční léčbu nahrazuje. Klient se z různých důvodů rozhodne standardní medicínskou péči nevyužít a zvolí jinou metodu místo ní.
Ájurvédská terapie není regulované zdravotnické povolání
V Česku existuje zákon o nelékařských zdravotnických povoláních (zákon č. 96/2004 Sb.), který upravuje a registruje profese jako fyzioterapeut, nutriční terapeut nebo zdravotní sestra. Ájurvédský terapeut mezi registrované profese nepatří. Poslední novela zákona z roku 2025 (282/2025 Sb.) se týká praktických sester a zdravotnických záchranářů – postavení ájurvédské terapie se nezměnilo.
To znamená, že v Česku v tuto chvíli neexistuje registr ájurvédských terapeutů, jednotná certifikace ani žádná státní zkouška ájurvédy, kterou by musel ájurvédský terapeut složit, aby mohl praxi vykonávat. Odpovědnost za ověření vzdělání a zkušeností terapeuta tak leží na klientovi – víc k tomu, na co se ptát, píši v článku Jak vybrat správného ájurvédského terapeuta. Svoje vlastní vzdělání a certifikace uvádím na stránce O mně.
Mimo obor práva je situace obdobná. V roce 1995 vyřazeno ze seznamu živností takzvané přírodní léčitelství a od té doby neexistuje kategorie pro rozmanité metody komplementární medicíny.
Vývoj legislativy
1996–2000: opuštění myšlenky speciálního zákona
Po roce 1991 se v tehdejším Československu, respektive následně v Česku, počítalo s tím, že se pro přírodní a lidové léčitelství vyčlení zvláštní zákon mimo režim živnostenského podnikání. V letech 1996–2000 byl ale tento záměr opuštěn a zvláštní zákon nikdy nevznikl. Léčitelství tak zůstalo (a v podstatě zůstává dodnes) ohlašovací volnou živností. Ájurvéda se v této fázi jmenovitě nikde neobjevuje – v Česku v té době ještě nebyla rozšířená natolik, aby se stala samostatným tématem, a spadala by obecně pod kategorii „přírodní“ nebo „tradiční“ medicíny bez specifické zmínky.
2001–2011: protichůdné a neúspěšné pokusy
V roce 2001 se vláda neúspěšně pokusila zařadit část léčitelských služeb do režimu zdravotní péče, a to v nejasné podobě „konzultací“. V roce 2005 šla naopak opačným směrem a zkoušela léčitelství ze zdravotní péče výslovně vyloučit – ani tento pokus nedotáhla do konce. Když pak v roce 2011 vznikl nový zákon o zdravotních službách (č. 372/2011 Sb.), otázku léčitelství ponechal bez povšimnutí. Ani v této dekádě jsem nedohledala žádnou zmínku, že by se diskuse vedla specificky o ájurvédě – ta zůstávala nerozlišenou součástí obecné kategorie léčitelských a tradičních metod mimo zdravotnictví.
2017–2018: krátký epizodický status tradiční čínské medicíny – a ájurvéda mimo něj
Zákonem č. 201/2017 Sb. (účinnost od 1. 9. 2017) vznikla na necelý rok a půl dvě nová nelékařská zdravotnická povolání: terapeut a specialista tradiční čínské medicíny. TČM se tak formálně a jmenovitě stala regulovaným oborem zdravotní péče se zákonně stanovenou odbornou způsobilostí. Ájurvéda do této úpravy nepatřila – právní komentáře k tehdejšímu stavu ji uvádějí jako příklad tradiční medicíny, která zůstává mimo parlamentem schválené zahrnutí TČM do zdravotnictví, tedy dál jen jako volná živnost. S účinností od 28. 12. 2018 byla ale obě nová povolání TČM ze zákona vyňata a tradiční čínská medicína se vrátila do stejného nezdravotnického, živnostenského režimu, ve kterém byla (a stále je) i ájurvéda.
Prosinec 2018: návrh zákona o léčitelství
Jen několik dní po derogaci zdravotnického statusu TČM odeslalo Ministerstvo zdravotnictví 20. 12. 2018 do připomínkového řízení návrh zákona o léčitelství – reakci na kauzu centra Aktip. Návrh by nově zavázal léčitele včetně praktiků ájurvédy, tradiční čínské medicíny, homeopatie a dalších metod k registraci u krajského úřadu, informovanému souhlasu klienta, cenové transparentnosti a vedení dokumentace, s pokutami od 100 000 Kč do 1 milionu Kč a možností až desetiletého zákazu činnosti. Ájurvéda byla v důvodové zprávě k návrhu jmenovitě uvedena mezi metodami, na které by se zákon vztahoval; cvičení, masáže, meditace, výživové poradenství a duchovní služby byly z definice léčitelských služeb naopak výslovně vyňaty. Návrh nikdy neprošel legislativním procesem.
Zákon plánoval zřídit Národní registr léčitelů, který měl spravovat ÚZIS (Ústav zdravotnických informací a statistiky) pod ministerstvem a být veřejně dostupný.
Zdroje: iROZHLAS (2018), Zdravotnický deník (2021), Právní Prostor (2019).
2019–2021: pokus o mírnější variantu – živnostenský zákon místo krajské registrace
Ministerstvo zdravotnictví od samostatného zákona o léčitelství postupně ustoupilo a v letech 2019–2021 zkoušelo problematiku zařadit místo toho do novely zákona o zdravotních službách (č. 372/2011 Sb.). Tento přístup byl mírnější než původní návrh: homeopatie, tradiční čínská a indická medicína (ajurvéda), reiki, biotronika, psychotronika a lidové léčitelství by se staly volnou živností podle živnostenského zákona, nikoli samostatně licencovanou činností s registrací u krajského úřadu.
Září 2021: odklad kvůli jiným prioritám
I tento zmírněný přístup se ale nakonec neprosadil. V září 2021 mluvčí ministerstva Kryštof Berka veřejně potvrdil, že se resort od úpravy dočasně stáhl, protože musel řešit jiné priority – v tehdejším kontextu šlo především o pandemii covid-19. Ministerstvo tehdy zároveň uvedlo, že v Česku nefunguje žádná organizace zastřešující celou oblast léčitelství jako celek, jen jednotlivé svazy podle konkrétních metod.
2022–2026: bez dalšího posunu – regulace stále neexistuje
Od té doby se regulace dále neposunula. Prošla jsem novely zákona o zdravotních službách z let 2024 a 2025 (zákony č. 240/2024 Sb. a č. 290/2025 Sb.) a žádná se komplementární ani alternativní medicíny netýká. K září 2026 tak v Česku stále neexistuje žádná zákonná úprava léčitelských služeb, ájurvédu nevyjímaje – terapeut i klient se musí spoléhat čistě na obecná ustanovení občanského zákoníku a na dobrovolnou profesní samoregulaci.
Profesní samoregulace: v současnosti bez zastřešující organizace
Ájurvéda sice nemá v Česku zákonnou regulaci, obor ale do roku 2022 fungoval alespoň na principu profesní samoregulace. Existovala Česká asociace ájurvédské medicíny (spolek, IČO 26599287, založena 2002), která sdružovala terapeuty i zájemce o obor, nabízela vícestupňové vzdělávání zakončené zkouškou a udělovala akreditaci vzdělávacím institucím. Asociace byla v roce 2022 zrušena a o žádné organizaci, která by na její činnost formálně navázala, nevím. Nemám ani ověřeno, zda dnes existuje aktivní evropská zastřešující organizace pro obor ájurvédy, se kterou by byla propojená.
V oblasti komplementární a alternativní medicíny v ČR se na mezinárodní úrovni angažuje mimo jiné Institut pro TCIM/CAM, z. ú. (Institut pro tradiční, komplementární, integrativní a alternativní medicínu), založený filosofem a biotronikem Tomášem Pfeifferem. Institut spolupořádá Mezinárodní kongres zdraví v Praze a propojuje partnerské organizace z oblasti alternativní medicíny v Evropě. Nejedná se ale o specializovanou ájurvédskou instituci ani o nástupce zaniklé české asociace – jde o širší platformu zastřešující více oborů komplementární medicíny najednou.
Bez fungující zastřešující ájurvédské organizace tak v Česku chybí jednotný systém akreditace terapeutů i škol. Odpovědnost za ověření kvalifikace a zkušeností terapeuta proto leží plně na klientovi.
Co si z toho odnést
- Ájurvédský terapeut v ČR nemá povinnou státní certifikaci – klient si ověřuje vzdělání a praxi sám. Neexistuje registr, jednotná zkouška ani zákonná definice, kdo se ájurvédským terapeutem může nazývat.
- Absence regulace jako výsledek mnoha neúspěšných pokusů – od poloviny 90. let stát nejméně pětkrát zkoušel léčitelství (včetně ájurvédy) nějak právně uchopit, naposledy v roce 2021, a pokaždé od toho ustoupil. Není tedy důvod čekat, že se situace napraví v blízké budoucnosti.
- Nízké skóre zákonné regulace nutně neznamená nekvalitní péči – dokud v Česku fungovala Česká asociace ájurvédské medicíny (do roku 2022), měl klient alespoň nepřímé vodítko, jestli si terapeut prošel akreditovaným vzděláváním. Dnes žádná srovnatelná zastřešující organizace neexistuje, takže tato „druhá pojistka“ v tuto chvíli chybí a odpovědnost za ověření kvalifikace terapeuta leží čistě na klientovi.
- Spolehlivý zdroj se od nespolehlivého liší především tím, jak zachází s důkazy – nezůstává u prostého tvrzení, navíc uvádí, o jaký důkaz se opírá: zda jde o randomizovanou klinickou studii, observační výzkum, tradiční užívání, nebo jen anekdotální zkušenost. Totéž měřítko platí i pro terapeuta samotného: dobrý terapeut vám dokáže vysvětlit, na čem konkrétní doporučení stojí, a nebojí se rozlišit tradiční zkušenost od klinicky ověřeného účinku.
Bez byrokracie a povinných zkoušek se obor vyvíjí pružněji a zůstává otevřený i lidem, kteří studovali přímo v Indii nebo u tradičních učitelů mimo formální český systém. Cena za tuto volnost je ale nutnost ověřovat kvalitu ájurvédského terapeuta samotným klientem.
Metodice hodnocení takových tvrzení se podrobněji věnuji na stránce Jak vyhodnotit tvrzení o léčivých účincích.
Otázku regulace trhu s bylinami a doplňky stravy řeším samostatně na jiné stránce.
V souladu s redakčními zásadami i pro stránku „Regulace komplementární medicíny“ platí, že situace se může měnit. Z toho důvodu tuto stránku kontroluji nejméně jednou ročně a aktualizuji.
Poslední aktualizace: září 2026
Poznámky:
[1] Naprostá většina osob (82 %) využívajících metody komplementární medicíny ji volila preventivně. Někteří z respondentů (15,9 %) používalo metody komplementární medicíny terapeuticky, tedy cíleně na konkrétní potíže. Mezi jmenovanými využívanými metodami „komplementární medicíny“ respondenti nejčastěji jmenovali užívání vitaminů či minerálů (54,6 %) a bylinných přípravků (47,8 %) – tedy nízkointenzivní péče o zdraví. Číslo samo o sobě proto nevypovídá o tom, kolik lidí v Česku navštěvuje terapeuty typu ájurvédy – ukazuje spíš na to, jak rozšířené je samoléčebné a preventivní užívání vitaminů a bylin.